Můj příběh

Jsem Lucie. Vždycky jsem ráda kreslila, ale k ilustraci jako takové jsem se dostala až po třicítce. Jsem vlastně takový příklad člověka, který dlouho nevěděl, co dělat. 

Vystudovala jsem obchodku, protože jsme jí měli přes ulici...na vejšku (taky ekonomickou) jsem šla, protože mi kamarádka vyplnila přihlášku. Myslím, že jsem studovala hlavně proto, že jsem nechtěla jít do práce. U nás doma se o práci nikdy nemluvilo jako o něčem, co máte rádi a co vás naplňuje. Vždycky to byla nepříjemná povinnost.

Po vejšce jsem šla na pár pohovorů, kde jsem zjistila, že vlastně nic neumím. Angličtina, kterou jsem v tu chvíli studovala 18 let, byla dobrá maximálně na vyplňování cvičení, v němčině to bylo ještě horší. V tu chvíli jsem se dozvěděla, že kluk od nás z města se chystá na Nový Zéland...tak jsem si vzala kontakt, chvíli jsme pokecali a z cesty na Zéland byla nakonec cesta do Skotska (kde vyděláme peníze na letenky na Zéland a naučíme se dobře anglicky - ano, kdo zná skotský přízvuk, tak se teď asi hodně baví :)). No a na Zéland jsme se nikdy nedostali. 

Život ve Skotsku

Ve Skotsku jsem se usadila, začala jsem pracovat ve fabrice, kde mi naprosto vyhovoval ten koncept...přijdeš, odmakáš, jdeš domu...čistá hlava, žádná zodpovědnost, Pracovala jsem na odpolední, měla dva skvělý spolubydlící a zbývala mi spousta peněz na cestování. Za mě ideál.

• Studium

Ale po třech letech se to člověku přeci jen začne zajídat, a tak jsem se porozhlídla po studiu. I v Čechách jsem uvažovala nad studiem umění, ale vždycky mě odradily ty přijímačky...ani né tak talentovky, jako ta teorie. Já nemám hlavu na fakta...takže datumy, jména, kdo v jaké éře atd, to já nikdy nedám.

Ve Skotsku je to jiný, ke studiu na college jsem poslala portfolio (pár kreseb z kurzu, na který jsem chodila) a pak ústní pohovor, kde je vlastně hlavně zajímá to, že máte zájem a nadšení studovat. 

Takže jsem začala na college v takovém všeobecném kurzu o umění, kde jsem se rozhodla, že další rok přestoupím na grafický dyzajn. Ta možnost použít kresby, koláže a jakýkoli jiný techniky k tomu, aby člověk dal dohromady třeba plakát, to mě fakt lákalo.

Nakonec jsem si v grafickým dyzajnu vystudovala bakaláře. Nebyla to žádná prestižní škola, grafice se nevěnuju, protože jsou v ní oblasti, kde nejsem uplně dobrá, resp. vidím, že pro určité věci (typografie například) zkrátka nemám cit a je okolo mě spousta jiných lidí, kteří jsou v tom o hodně lepší.

• Ilustrace a fantazie

Věnuji se tedy ilustraci. Tam vidím velkou výhodu v práci s fantazií. Nejsem příznivec realistického umění, nakreslit něco perfektně technicky je určitě velká dřina, ale já nevidím důvod ke kopírováni přírody nebo něčeho, co vidíme kolem sebe (ale spoustě lidí to přináší potěšení a to je úplně v pořádku).

Víc si cenním fantazie a příběhu, který mi někdo dokáže za pomocí ilustrace ukázat.

Každý máme asi jiný dar a udržet si fantazii do dospělosti není úplně snadné. Ani já jsem nebyla výjimka. Naštěstí jsem narazila na učitelku umění, která fantazií překypovala a já jsem pochopila, že je to cesta pro mě. 

Já chci věnovat svůj čas vymýšlení blbostí, kreslením vtipných obrázků, které ostatní pobaví, představováním si nepředstavitelného.

I fantazie je věcí tréninku...čim víc kravin nakreslíte, čim víc se u toho pobavíte, tim víc vám jich začně do hlavy chodit. Proto, když se mě lidi ptají...jak Vás to vůbec napadne, nakreslit něco takovýho...no, nespadlo to na mě shůry, je to zkrátka trénink mozku a otevření se podnětům, které člověk v dospělosti vlastně vytěsní. 

Já se vlastně chci přiblížit svému publiku...dětem a dospělým s fantazií, ale i lidem, kterým fantazie v životě chybí a proto se jí rádi obklopují.

Život je vlastně plný pravidel a restrikcí a je super, že papír unese všechno :) Proč by nemohla být obloha zelená a beruška větší než dům...pokud dítě rozumí tomu, že takhle je to jen na obrázku, tak proč je nutit do reality. 

Moje ilustrace mě baví...baví mě je vymýšlet, baví mě je kreslit, baví mě si o nich s vámi povídat a baví mě ta představa, že je máte doma a povídáte si o nich se svými dětmi. Nejradši bych, aby se na ně nepohlíželo jako na dekoraci na zeď, ale spíš jako na sekvenci příběhu, který si vy s vašimi dětmi můžete různě domýšlet. Aby ty ilustrace vlastně ukazovaly dětem, že je možné i nemožné, a že je v pořádku, když kreslíme věci ne tak, jak je vidíme, ale tak, jak bysme chtěli, aby vypadaly.

Současnost

Po narození dcery jsme se po deseti letech ve Skotsku přestěhovali do Čech. Při mateřské dovolené jsem si založila Flér, v naivní myšlence, že teď na to budu mít přeci čas :D No, čas nebyl, ale tlak na to, abych rozjela podnikání v době, kdy nemusím platit sociální a zdravotní pojištění byl velký...Takže od té doby podnikám, musím tedy říct, že za velké podpory (nejen té psychické, ale i finanční) od mého partnera.

Už nekreslím jen ilustrace na zeď, rozšířila jsem nabídku na hry pro děti a různé jiné papírové radosti. Přes rok se můžeme potkat na různých marketech a akcích, jsem člověk společenský a ukecaný, takže práce z domova je skvělá, ale potřebuji také kontakt s lidma.

Dcera začala chodit do školy, takže času je teď víc a tak doufám, že své podnikání teď už pořádně rozjedu.